Pavlína Adam

Je docentkou biologické chemie a přírodní vědy ji provází celý život. Před dvěma lety se rozhodla dát výpověď v dobře placené práci na ministerstvu a začala cestovat. Od té doby nikdy dlouho nezůstává na jednom místě a ráda před sebe staví výzvy, od kterých ji často její okolí zrazuje.

Bulharsko prošla křížem krážem. Pak to vzala přes tropickou Tanzanii a rovnou do polárního Švédska. Následoval legendární PCT od mexické hranice až do Kanady. Hned po návratu začala plánovat další výpravy, což nakonec vyvrcholilo v Nepálu na Great Himalaya Trailu. 

Životní sen je užívat si každý den naplno.

1.    Která část tě baví více, plánování nebo příprava?
Ani jedna :-). Nejradši mám, když jsem na cestě. Miluji pohyb a bytí v přítomnosti. Rozhoduji se většinou spontánně a jdu do všeho po hlavě.

2. Proč nesedíš tzv. doma a máš potřebu vyrážet na expedice?
Mám ráda změnu, a i když jsem doma, mám pořád potřebu vše vylepšovat a posouvat dál. Na expedicích se člověk dostane mimo svoji komfortní zónu, a kromě poznávání nových míst, kultury a všemožných chutí, poznává hlavně sám sebe.

3. Jaká je tvoje nejbližší výzva?
Největší výzva pro mě momentálně je sbalit se na všechny následující výpravy. Trochu jsem to přehnala s plánováním a jdu teď z akce do akce. Nestíhám ani prát a kolikrát suším oblečení ještě v autě. Na co se ale teď těším nejvíc, je polární výprava do Švédska.

4. Každá expedice je většinou spojena s adrenalinem, co tě na něm láká?
Baví mě dostávat se mimo mou komfortní zónu a pozorovat, co člověk zvládne a co už je moc. Že bolest je relativní a že se mysl dá přesvědčit téměř k čemukoliv. Hlavně že člověk může, i když už nemůže.

5. Zážitek nebo zkušenost, na který nerada vzpomínáš anebo ti přinesla cenné poučení?
Těch zážitků je samozřejmě spousta. Co mě ale hory naučili je si uvědomovat, že zdraví a život máme jen jeden. Je potřeba si užívat na plno, ale je důležité myslet na bezpečnost a následky. Nejsilnější negativní zážitek z poslední doby je spojený s přechodem nepálského Himaláje, kdy mi parťačka zkolabovala před očima a já vůbec netušila, jak ji pomoct. Nebyl nikdo okolo, žádný signál, jen strašná bezmoc. Nakonec pomohl až místní šaman a jeho exorcistický rituál.

6. Jaké používáš vybavení na svých cestách? A které je top?
Já žiju většinu roku na cestách s batohem na zádech. Výbava je pro mne tedy velmi důležitá. Jsem zastánkyní ultralightu, tak počítám gramy každého kousku výbavy a dvakrát si rozmyslím, něž něco do své výbavy přidám.
Spánek je základ, nedám dopustit na svůj spacák :-). Ráda spím pod širákem, ale když musím, ráda se schovám do svého stanu. No a pak taky batoh, který musí dobře sedět.

7. Spolupracuješ s nějakým podpůrným týmem? Jak probíhá financování?
Podpůrný tým nemám, ale pomalu by se nějaký hodil :-). Částečně mi pomáhá Expedition club, se kterým plánujeme nějaké projekty a dostávám i granty na realizaci.

8. Kde jste se se svojí parťačkou poznali? (Sarah)
Poznali jsme se při přechodu PCT. Obě dvě jsme vyrazily samy a ani jedna nechtěla žádného parťáka. Chodily jsme stejné vzdálenosti a pořád se potkávaly, a tak jsme nakonec zjistily, že jsme to celé vlastně prošly spolu. Když jsme PCT došly, řekly jsme si, že tohle nemůže být všechno. Pozvala jsem Sarah do Prahy a spolu jsme z ní pak odjely na polární výpravu do Grónska. Tam jsme se rozhodly pro přechod Himalájí a od té doby jsme spolu byly ještě v Kambodže, prošly celé Jordánsko a teď se chystáme do Ekvádoru.

9. Kolik jste nejvíce ušly za den?
113 km při 24hodinové výzvě. Průměrně jsme chodily maraton denně.

10. Proč jsi vyrazila na první expedici a co tě láká na tom v tom pokračovat?
Přišlo mi to jako dobrý nápad :-). Do hor jsem jezdila vždy. Na PCT jsme odjela neplánovaně z dovolené v Nepálu. S plnou zimní výbavou, mačkami a cepínem jsem týden od rozhodnutí vydat se na PCT stála na mexických hranicích a v tričku Mt Everest base camp se chystala se přejít 1000 km dlouhou poušť.
Jakmile jednou člověk podlehne thru hiku už nepřemýšlí, jestli se ještě někdy někam vydá, ale kdy. Neskutečná lehkost bytí se stane životním stylem.

11. Kdybys mohla něco prožít znovu v rámci cestování nebo jinde, co by to bylo?
Každý zážitek je intenzivní, pokud se děje poprvé. Pro mě hodně intenzivní bylo právě PCT. Hodně lidí se od půlky bálo, že nedojdou, a já se bála, že to jednou skončí. Byla jsem neskutečně šťastná z každé ujité míle, každého amerického úsměvu a každého zaslouženého piva a hamburgeru, když jsme zrovna zastavili k dokoupení zásob ve městě. Měla jsme pocit, že mi patří celý svět. Budila jsem se v noci hrůzou, že to jednou skončí. Ale pak jsem si uvědomila, že pro mě tím vlastně vše začalo.

12. Čím by si měl začátečník na treku projít, aby okusil krásy dálkových treků naplno?
On je asi rozdíl, když člověk vyrazí na 10 denní dovolenou a pak se vrátí do luxusu běžného života, kde si nemusí vodu před pitím filtrovat, kopat jámu když si potřebuje odskočit nebo si může kdykoliv dát teplou sprchu, anebo když stráví několik měsíců na cestě. Dálkové treky jsou hodně o vůli každý den vstát a jít dál, i když se vám zrovna nechce nebo vás něco bolí. Jakmile to člověk jednou přijme, neskutečně se mu uleví, život se stane jednoduchým, ale o to intenzivnějším.

13. Co bys doporučila začínajícím dálkařům, anebo čeho se mají vyvarovat?
Začínajícím dálkařům bych doporučila přestat plánovat a vyrazit. Hodně lidí se dlouho odhodlává a připravuje. Na celou řadu věcí se ale připravit stejně nedá. Každý fungujeme trochu jinak a vyhovují nám různé věci. To člověk zjistí, jakmile vyrazí. Druhou věc, co bych doporučila je, začít pomalu. Není potřeba hned od začátku lámat velké kilometry, to přijde časem samo.

14. Jak nejradši odpočíváš? Co je tvůj největší relax?
Já neumím odpočívat, ale snažím se to naučit. Ráda si dojdu do kavárny na cappuccino a pozoruji svět kolem sebe. V horách jsem často sama a lidi okolo mě dobíjí.

15. Máš svůj „srdeční“ trek?
Prošla jsem jich už pár, ale vždycky to bude PCT. Příroda je naprosto fantastická. PCT má navíc skvělou komunitu lidí, kteří se o sebe vždy starají. Už rozumím, proč ten trek chodí lidí znovu a znovu.

16. Co je tvojí největší motivací?
Je to nějaká část ve mně, která mi nedovoluje zastavit a nutí mě jít dál. Pořád.

17. Jaké jsou tvé plány a cíle pro nadcházející sezónu?
Poslední dva roky jsem se hodně věnovala dálkovým trailům, V Nepálu jsme teď okusily vysoké hory, do kterých bych se moc ráda vrátila. Tato sezóna bude patřit právě jim. Plánujeme se Sarah vydat se do Jižní Ameriky a zkusit zdolat pár vulkánů. V červnu bych se pak chtěla vydat do Pákistánu, Nepálu a Indie.

18. Kde bys chtěla být za 10 let, jak bys chtěla žít?
To je věc, nad kterou ani nepřemýšlím. Kdyby mi někdo před 5 lety řekl, že opustím vysokou manažerskou pozici, abych mohla žít ve stanu a „špíně“, asi bych se hodně smála. A přesto to dělám a jsem šťastnější než kdy jindy. Moc ráda se nechám překvapit, kde za 10 let budu. Jediné, co je jisté, že nebudu na tom stejném místě, jako jsem teď.

19. Na co se tě ještě nikdo nezeptal, ale ty chceš, aby ta otázka přišla?
To, co řekne každý cestovatel; Nechcete nějaké peníze na ty vaše cesty :-)?